Směr Lvov - Ukrajina

Napsal Martin Štverák (») 10. 1. 2010 v kategorii Ukrajina, přečteno: 2550×
100-4719.jpg

Od předešlé návštěvy Ukrajiny neuplynul ani měsíc a znovu jse mi začaly ozývat chutě vycestovat. Tentokrát bylo v hledáčku město Lvov ( ukrajinsky - Lviv, Львів). Nachází se 70 kilometrů směrem na východ od polských hranic (silniční hraniční přechod Medyka, nebo severněji Krakovec). Město bylo založeno v roce 1256. Rok 2006 byl ve znaku oslav 750 let od založení Lvova( http://www.youtube.com/watch?v=_CS6dZ9D4bE&feature=PlayList&p=8F460BC52CBF25F5&index=2 ). Žije zde přibližně 750 tisíc obyvatel. V národnostním složením obyvatel převládají Ukrajinci 88,1 % , Rusové 8,9 % , Poláci 0,9 % , Bělorusové 0,4 % , Židé 0,3 % a Arméni 0,1 % ( údaj z roku 2001). Ve 20. století v meziválečné době zde převládali Poláci ( v roce 1931 63,5 % ). Po staletí toto území náleželo Polsku , respektive Rakouskému císařství, což vtisklo tomuto městu středoevropský ráz. Centrum města bylo v roce 1998 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.Více http://cs.wikipedia.org/wiki/Lvov. Na Janowské ulici, předměstí polského Lvova, byl nacisty vytvořený pracovní i tranzitní koncentrační tábor. V době Oranžové revoluce , nejvíce příznivců Juščenka jezdilo ze Lvova ho podpořit do Kyjeva.

Pokud chcete hledat na západě Ukrajiny největší centrum kulturního života, zde budete na správném místě. Nesmím opomenout velké množství hudebních nočních klubů, ve kterých to opravdu žije.Přikládám pro potenciální návštevníky odkaz http://nightlife.tochka.net/clubs/lvov/order/2/page/1/ . Noční Lvov je kapitolou samo o sobě.

Ze způsobů, jak se dostat do Lvova z České republiky je asi nejrychlejší a cenově přijatelnou volbou ukrajinský autodopravce http://www.regabus.cz . Další možností je vlakové spojení přes polský Krakow a hraniční město Přemyšl.

Zajímavostí a aktvit ve Lvově je mnoho, doporučuji si zakoupit knížního průvodce Lonely PLanet Ukrajina.

Sbaleny potřebné věci na cestu a můžu vyrazit. V poledne ve čtvrtek začínám stopovat ve Valašském Meziříčí. Odvoz do Nového Jičína, zde se čekání protáhlo na hodinu a půl. Místní mladík mi radí ať jdu stopovat na připojovací pruh k rychlostní silnici. Nic příjemného ale po pěti minutách mi zastavuje polský kamion se kterým jedu na bývalou česko-polskou hranici. Podmínky ke stopování mi zhoršovala místní Policie, která zde zastavovala kamiony. Ale i přesto asi po hodině a půl chytám rumunský kamion.

Ze všech kamionu  ve kterých jsem měl možnost jet stopem jsem se zde citíl nejbezpečněji. Interiér kabiny velice vzhledný, všude čisto, po stěnách povešené fotografie manželky, dvou dcer a Matky Boží. Jednotvárnost čelního skla narošovaly náboženské ikony, růžence, svaté obrázky apod. Z reproduktoru se vinula příjemná rumunská hudba. Cesta proběhla velice rychle, povídali jsme si o všem možném, jak rusky, německy, polsky a taky česky. Naučil jsem se i pár rumunských slovíček. Řidič mě vysazuje u dálniční benzin pumpy asi deset kilometrů vzdálené od Krakowa. Ještě před zastavením volá do vysílačky a ptá se ostatních rumunů jestli některý nejede stéjným směrem, jako já. Hodně se mi snažil pomoct, hned jsem si na Rumuny udělal svůj názor. Na benzin pumpě vidím český kamion a ptám se řidiče , jestli nejede na Ukrajinu. Ukrajina , zvolal vysokým tónem, tam jsem jezdil deset let a dnes by mě tam nedostali ani zadarmo. Usměju se a jdu si koupit dvě plechovky polského piva. Tma mě nutí hledat plácek k přenocování, něco by tu bylo ale ještě je čas. Stojím u výjezdu z parkoviště z cedulkou a po hodině mi zastavuje asi tak třicetiletý polák s novým Renaultem s obsahem motoru něco přes dva litry. Takže cesta Krakow- Sanok probíhá rychle. Nevím proč ale zdá se mi že v Polsku je dobrá základna ke stopování, rádi berou stopaře. Dobře se s řidičem komunikuje. Úsměv, který mu naskočil ve tváři, kdy venku mrholilo a na jeho otázku, kde budu spát jsem odpověděl někde pod širákem, tem mám vyrytý v paměti dodnes. Příchazela na mě únava, tak se mi místama hlava opřela o ramena a chvilkami jsem aj usnul. Na čerpací stanici mi řidič kupuje dva párky v rohlíku a pití. To jsem nečekal ale žaludek byl velice spokojen. Vysedám v městě Sanok, které se nachází asi sedmdesát kilometrů před ukrajinskými hranicemi, takže nic lepšího jsem si nemohl přát. Jen jsem si u něho v kufru zapoměl papíry a fixu. To jsem ale vyřešil u nejbližší nabídky bytů k prodeji, která visela na stromě. Takže papír je a tužku jsem taky ještě našel. Asi po hodině chůze docházím na kraj města, kde v parčíku u řeky rozkládám karimatku a ulehám do spacáku. Hodiny ukazují něco po půl jedné ráno.

Po pěti hodinách vstávám a po menší hygieně pokračují dále v cestě. Ze Sanoku se musím dopravit do asi sedmdesát kilometrů vzdáleného města Přemyšle. To se mi nakonec podařilo díky čtyřem automobilů.

Co se mi u Ukrajinců i Poláků líbí, že si podávají ruce při každém setkání, jak s kamarády, tak i s cizími lidmi. V česku se to nějak vytrácí, osobně si myslím, že to přidá na důvěře i přátelství. V Přemyšli mi zastavuje polka, která mě veze na hranice. Je zde opět kolona, tak že volím přechod pro pěší. Hraniční přechod Medyka tuto možnost nabízí ale severnější přechod Krakovec ne. Posledních třista metrů procházím kolem pouličních obchodníků, kteří ráno nakoupí na ukrajinské straně alkohol a cigarety a následně je na polské straně nabízejí k prodeji. Kontrola pasu proběhla bez problému, jen jsem si musel vymyslet název hotelu kde údajně budu spát. V tomto případě jsem tam napsal Hotel  Lvov, ani nevím jestli existuje ale prošlo to. Spíš se jedná o to aby tam nějaké ubytovací zařízení bylo napsáno. Na ukrajinské straně mi postarší muž nabízí odvoz do Lvova za určitou sumu, odpovídám mu , že tolik nemám jedině zadarmo. On myslící si , že každý čech je bohatý nevěřícně s úsměvem ve tváři odchází. Jdu podél silnice vedoucí do Lvova.

Cestu lemuje smíšený les, sem tam projíždí Lada, narváná věcma  dodávka, kde pomalu nejde vidět řidiče, nebo nové Mitsubishi Pajero. Po hodině chůze a stálého stopování mi zastavuje stříbrný Mercedes s německou poznávací značkou. Nevěřícně se ptám postaršího pána, jestli jede do Lvova. Říká, že mě hodí před Lvov dále pak pokračuje do Kyjeva. Po chvilce zjišťuji, že je to Ukrajinec, žijící v Berlíně a zbytek rodiny ma v Kyjevě. Vladimír zastavuje před Lvovem a ještě mi nabízí svačinu. Nachystal chléb a ktomu zavařené maso, dezert tvořilo jablko Golden.

Loučíme se a já pokračuji dále v cestě, tentokrát maršrutkou ke které jsem stačil tak tak doběhnout. Veze mě až do samého centra Lvova. Řidič pokud se plně nesoustředí řízení, tak zárověn kasíruje cestující. Pokud sedí nějaký cestující vedle něho na pravém sedadle, tak tuto činnost přebírá cestující. Kochám se předměstím , panelové domy, obchodní centra. V centru vysedám  na prospektě Svobody.

Zde mě zaujalo Lvovské divadlo opery před kterou stojí fontána, kterou zkrášlují fotící se Ukrajinky. Ze zadní strany divadla vede jako jediná cesta mírně do kopce, tou se dostanete na Zámkovu horu. Kde se na jejím vrcholu rozprostírají nádherné výhledy na celý Lvov. Za hřivny si zde můžete půjčit dalekohled. Kopec je porostlý listnatými stromy a  nemalým množstvím turistů. K vrcholu vede chodník který stoupá serpentinami. Děti si cestu zkracují na přímo, jak na horu tak i dolů. Jak na náměstí ,tak i zde potkáte několik svateb. Krmení holubu mi přerušuje svatební limuzína, která projíždí těsně přede mnou. Škoda, že mi zrovna nešel fotoaparát, mám jen málo snímků, které ukáží jen některé zajímavosti.

Procházím se květinovým trhem, krásnými uličkami historického Lvova. Navštívím i jeden z kostelů, kde probíhá mše.

Baví mě pozorovat jiné národy jak žijí, jak se baví apod. V magazinu volím Lvovské pivo. Na náměstí i mimo v ulicích města není nic neobvyklého konzumace piva na veřéjnosti. Stmívá se ,i zde je plno lidí sedících na nízké betonové zídce , která ohraničuje prospekt Svobody, nebo i na lavičkách v alejí vedoucí k Lvovskému divadlu opery, kteří popíjejí pivo. Spaní jsem zatím neřešil, nějaké místo jsem si vyhlédl nahoře u rozhledny , kdyby nic nebylo. Ještě jdu navštívit hudební klub Milenium, cestou k němu mě doprovázejí dvě Ukrajinky. Máša 23 let a Sáša 25 let. Nakonec jsme zůstali sedět na lavičce . Povídáme si o všem možném, jednou mě zvou na lahvové pivo a podruhé zase já je. Do restaurací a hospod chodí jen majetnější občané. Vyzkoušel jsem různé druhy piva a to mělo taky za následek větší únavu. Holky už musí domů, neboť zítra brzy ráno vztávají do práce. Doporučili mi ať raději přespím na nádraží, že tam je bezpečněji než v parku. Na nádraží jsme se rozloučili a po usednutí v čekárně na sedadlo, v mžiku usínám. Jinak vlakové nádraží je zde zrekonstruované a čisté. Samozřéjmostí je i hotel v prním poschodí, nebo veřéjná sprcha. Čekárny jsou , jak placené tak i bezplatné. Noc jsem strávil v bezplatné čekárně. V této čekárně je přibližně přes stopadesát míst k sezení a všechny byly využity. Jsou zde i nonstop otevřené bistra a policejní hlídky, které se starají o bezpečnost. Žádný problém tu nenastal, milice ani nekontrolovala, jestli lidi sedící v čekárně mají lístek na vlak. Neuvidíte tu zde bezdomovce takové, jako u nás. Když bezdomovec, tak někde venku na ulici žebrající člověk, buď to slepý nebo bez noh apod.

Přes noc jsem se ještě párkrát vzbudil, neboť tělo si žádalo tekutiny i jídlo. Před pátou hodinou ranní už jen odpočívám v plné nádražní čekárně. Tam sleduji rodinu tmavší pleti, nejspíše Rumuni žijící na Ukrajině, oblečených v teplákách. Na druhé straně zase skupinku mladých rockeru, odpočívajíce po nočním tažení. Ručička nástěnných hodin se přehoupla na pátou hodinu ranní a vtom za přísného ohlášení ven, naběhly uklízečky. Čekárna zůstala uzavřená asi třičtvrtě hodiny. Většina lidí se přesunula do vedléjší nevyhřívané čekárny. Unaven, sedící na dřevěné lavici se mi postesklo po ranní studené sprše. Po chvilce hledání nacházím sprchu v prvním patře budovy. Konečně jsem se probral, jen ta náhražka ručníku v podobě toaletního papíru trochu kazila komfort nádražní sprchy. Venku před nádražím stojí maršrutky, autobusy a taxikáři čekající na své potenciální zákazníky. Já jsem zvolil možnost pěší chúze směrem do centra. Z vlakového nádraží stačí, když půjdete pořád rovnou za nosem po nejfrektovanější cestě. Zastavuji se na nádražní tržnici. Koupíte tu od kancelářských potřeb, přes velké množství masa, zeleniny, ryb, alkoholu apod. Mě osobně učarovala , jakož to západního turistu ta atmosféra,která byla cítit na trhu. Procházku zpříjemňovala vůně ryb. Doporučuji se zde podívat. Po té se dostávám na prospekt Svobody ,všímam si neustále nových a nových věcí , který jsem si včera nevšiml. Začína se to tady hemžit lidmi, jak spěchajících do zaměstnání, tak turistů. Jinak pokud hledáte toalety , tak vesměs ve všech restaurací je možnost za poplatek použít toaletu. Turecký záchodek najdete na veřejné toaletě na prospektu Svobody. Osobně mě překvapila čistota těhto toalet. Procházku starobylými uličkami zpříjemňuje hudba vinoucí se z kostelů. Odpoledne už je na náměstí plno lidí.

Hodně svatebních párů , které se přijeli v doprovodu fotografů vyfotit před fontánou. Projet se po centru můžete na koňském spřežení, nebo na ploše náměstí vyzkoušet jízdu na elektrické dvojkolce. V parku Ivana Franka , kousek od ,po něm pojmenované univerzitě se nachází  zahradní restaurace z prémiovým českým pivem Staropramenem.

Jinak je ve Lvově i restaurace Praha.

Ubírám se směrem vzhůru alejí stromů, kde na vrcholu usedám na lavičku a pochvíli i usínám. Těd následuje prohlídka Řeckokatolické katedrály sv. Jiří.

Opět si všímám , že mají Ukrajinci velkou zálibu ve focení. Jak sami sebe, tak i ostatních zajímavostí všemi různými způsoby. Ukrajinky si hodně zakládají na svém zevnějšku tím pádem i na tom, jak budou vypadat na výsledné fotografii.

V podvečer, kdy ještě slunce osvětluje prospekt Svobody se začínají slučovat lidé u Lvovského divadla opery. Do toho přichází skupinka mladých chlapců s hudebním přehrávačem a s rolovaným linoleem.

Hudba puštěna a chlapci začínají braekovat.Stačí chvilka a pozornost všech návštevníků se ubírá tím to směrem. Ten se točí na hlavě, druhý zas stojí na jedné ruce. Všeci se neustále střídají, každý má nachystáno pro diváky svoje.  Mezitím, jeden snih  obchází diváky s čepicí. Velké množství lidí jim dalo peníze a ktomu velký potlesk. Už se začíná stmívat a já opět sedím na nízké betonové zídce, která ohraničuje náměstí Svobody. Při tom popijím lahvové pivo a sleduji jednu hádku , která se odehrává tak asi čtyři metry ode mě. Jelikož zde hodně turistů i místních popijí pivo ze zálohovaných lahví, tak je tu prostor pro menší přivýdělek  pro chudší obyvatelé města. Funguje to zde tak, že každý sběrač lahví má určité své území ve kterém smí sbírat. Někdy se však stane, že jeden překročí hranice druhého a na světě je ostrá hádka. Na pravo odemě se hádá šestnácti letá vychrtlá holka ze silnější asi tak šedesáti pěti letou babůškou. Holka je v cizím území chránící si svou nákupní tašku s asi třiceti prázdnými láhvemi. Do ruky jednu uchopí a vší silou sní bouchne babůšce po zápěstí. V tom babůška pochopí, že moudřejší bude ustoupit. Jenže mladá holka je pořád  zuřivě rozštílená a pokračuje . Tentokrát z asi osmi metrů háže prázdou láhev po babúšce. Naštěstí ji láhev proletěla těsně kolem hlavy. Ještě po ní háže střepy z rozbitých lahví. Nakonec za pomoci místních se podařilo vše urovnat , mladá holka pokračuje ve sběru, stačí když vidí někoho kdo si otevírá lahev od piva a už za ním běží rezervovat si ji.

Jako by to ten den nestačilo, tak si vedle mě sedne asi tak padesáti pěti letý silnější muž v saku.V ruce drží koženou aktovku. Bavíme se rusky, navrhuje mi, že můžu u něho v bytě přespat. V tu chvíli jsem znejistěl, na Ukrajině se vám hodněkrát stane , že vás místni zvou k sobě domů, ale stohoto se po chvíli vyklubil homosexuál. Nenápadně se začal po mě sápat. Navrhoval mi ať jdu kněmu do bytu, že se tam umyju, vypijem němnóžko vodky, trochu pojíme. Zarážím ho a on naštěstí odchází, asi hledat dalšího . Akorát, že po půl hodině je tu opět zde. Tentokrát navrhuje ať snim jdu do parku na lavičku a že všechno bude charašó. Říkám mu že snim nikam nejdu, že chci tady sedět. A on s argumenty, že je už pozdě že mě milice zatkne, na to jsem se mu jen vysmál. Teď se už ale zvedám a jdu pryč. Po té jsem ho už nepotkal. Ptám se dvou Ukrajinek na nějaký dobrý noční hudební klub a náhodou mají do jednoho namířeno, takže jsem se knim přidal. Je asi deset hodin večer a pořád to ve městě žije. Lampami osvětlené uličky, jsou svědky velkého množství lidí, kteří se jen tak procházejí, nebo sedí před restauracemi pod širým nebem a baví se s přátely.V klubu proběhlo vše bez problému až na to, že jsem vilil jednomu mladíkovi na baru drink. Ten to začal jak semnou tak i s ochrankou řešit. V doprovodu dvou vyhazovaču jdeme ke vstupu, kde se vše srovnalo. Mladíkovi jsem koupil drink a všeci jsme byli šťastní a užívali jsme si zábavy. Ve většině nočních klubů můžete platit bankovní kartou to jsem i já využil, ale dozvěděl jsem se to až z výpisu z účtu. Neboť jsem měl trochu výpadek paměti. Platil jsem tam naštěstí jen jeden drink.

Po dobrých zkušenostech z vlakovým nádražím jakožto místem k přespání jsem zvolil opět tuto variantu. V čekárně bylo plno , tak jsem si sedl na čistou zem a během chvilki se zvedla jedna žena a odcházela pryč z čekárny. Ještě než zmizela za dveřmi tak mi řekla, že tam je jedno volné místo. Tentokrát už spím tvrdě s baťůžkem mezi nohami až do deváte hodiny ranní. Po ranní higieně se ubírám z nádráží ven, kde se má cesta ubírá směrem na Polsko. Při každé příležitosti stopuji ale nedaří se . Vyschlý, hladný a bez ukrajinských hřiven po včerejším tahu přicházím na čerpací stanici,div že jsem se někde nevyvrátil .Čtu na dveřích, že se dá platit kartou. Takže udělám nákup a pokladní mi sdělí, že karty neberou. Šmátrám po kapsách a nacházím jen dvě eura , v tom pokladní ,že eurem můžu zaplatit. Super.

Tohle bylo mé néjdelší stopování.

Po třech hodinách chůze i stopování zastavuje asi tak třicetiletý Ukrajinec v nové Dáčii. Žeby se usmálo štěstí ? Sedám dávám pás a vtom řidič ně nádo rémeň éto Ukrájina a ně Evrópa. Dobře se snim komunikuje, místama jede stopadesát kilometrů v hodině a ktomu mi vypráví o životě na Ukrajině a osobě. Vy evropani chodíte do barů, hospod ale my né , koupíme dvě tři butilky vodky, jídlo a jedeme k přátelům na návštěvu. To, říká je život. Na rozcestí mě vysazuje a ještě ani nezmizel z dohledu a už mi zastavuje ukrajinský kamion. Jede tím směrem co já, jen ale na hranici , tam přespí a ráno jede dále do Polska. Já můsím pokračovat. Navrhne mi, že mi stopne kamion. U posledního obchodu před hranicemi zastavuje u krajnice a jde vyměnit prázdnou plynovou bombu za plnou. Po pár krocích ale vidí přijíždět kamion a tak se otáčí a rychle běží proti němu. S prázdnou bombou začne mávat na řidiče a ten zastavuje. Domluvil mi přejezd přes silniční hraniční přechod Krakovec.Ten totiž nelze pěšky přejít. Jedu z řidičem , který jezdí pravidelnou trasu ze sto kilometrů od hranic vzdáleného města na Ukrajině do asi třicet kilometrů od hranic vzdáleného města v Polsku. Na tom by nic nebylo, ale čekání se tentokrát protáhlo na tři hodiny. A to mi říkal že dneska to je hodně rychlé. Pořád někam odbíhal z dokumentama a ani se nebál mě v kabině s jeho osobníma věcma nechat samotného. Z nedostatku spánku jsem už pomalu začínal mít halucinace. V Polsku jsem už stopa ten den nechytil. Unaven a spřáním být zítra odpoledne doma jsem zvolil návrat přes Polsko vlakem.

FOTOGALERIE ZDE !

 

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
net.blogerka.cz z IP 89.24.93.*** | 10.1.2010 20:22
Tak krásně jsem si už dlouho nepočetla.UA je moje srdeční záležitost.Mimochodem,čekání na Krakowci s kamionem znám a i 2 dny jsou v normě.A co se týká těch pásů...pásáme se pro sebe,ne proti pokutě.Právě z UA jsem si dovezla lehký otřes mozku,jak se mi líbilo,že se nemusím škrtit.V noci je tam hodně nepřehledně a i neosvětlená překážka,nebo náklaďák není výjimkou.Budu se těšit na další počteníčko.Díky.
Martin Štverák | 13.1.2010 20:28
Děkuji za krásnou odpověď. Něco ještě určitě vytvořím. Ukrajina je hodně zajímavá země.
igor z IP 85.71.238.*** | 27.2.2012 23:33
je to hezky napsane o Ukrajine a Lvove.ja se na Ukrajine narodil je to krasna Zeme.Pochazim z mesta Ternopil to je 120km od Lvova.nekdy tam zajedte je tam hezke jezero a vubec je to krasne mestosmile
Martin Štverák z IP 213.192.4.*** | 28.2.2012 17:01
Děkuji za reakci na článek, o Ukrajině bych mohl výprávět smile zatím jsem tam byl asi 7x ale určitě to není konec. Jinak Ternopilem jsem projížděl , mám i známé kousek od Ternopilu , město Pidvoločisk. U jezera jsem ale nebyl smile. Krásný den. Popřípadě mail : martin.stverak@centrum.cz
igor z IP 85.71.238.*** | 29.2.2012 22:33
dekuju za odpoved.Pidvoločisk znam ale nebyl jsem tam.v ternopolu to jezero je nadherne hlavne v lete.a hned nad jzerem se nachazi hotel Ternopil.dase tam dobře odpočinout a hned po ranu skočit do jezera.smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a dvě